Já a psi

ANEB JAK JSEM PŘIŠLA K HOVAWARTOVI

Již od dětských let jsem toužila po tom mít doma psa. Rodiče mi to však nedovolili. Tak jsem si našla pejsky různých majitelů, se kterými jsem chodila na vycházky a někdy je i hlídala - hnědého špice Tarka, zlatou kolii Lessi. Občas mi dělali společnost i psí nalezenci nebo samovenčící tuláci, či pejsci mých kamarádů a spolužaček nebo sousedů (německá ovčačka Asta, jezevčice Dituška, foxteriér Borek, špic Miky, voříšek Ferda).

V době mých středoškolských studií jsme se přestěhovali do jiného města a tam bydleli lidé, co měli několik německých ovčáků, které potřebovali vycvičit. Tak jsem se dostala k výcviku tehdy dvouletého psa Arona. Chodila jsem ho cvičit na cvičák (tehdy Svazarmovský) a složila jsem s ním úspěšně zkoušky ZM a ZVV1 a zúčastnila se několika kynologických závodů. Pak jsem cvičila Aronovu dceru - Ritu (zkouška ZM).V době vysokoškolských studií jsem vycvičila fenku německého boxera Anitku (zkouška ZM) a připravovala na zkoušky malého knírače Filla.

Protože mi bytové podmínky nedovolovaly vlastnit velkého psa, pořídila jsem si už na ubytovnu nejmenší psí plemeno, se kterým nadšeně sdílím život už od roku 1989.

Ale stále jsem toužila mít i velkého psa. Toto přáni se mi podařilo splnit roku 2011, kdy jsme se přestěhovali do rodinného domku s velkou zahradou. Několik let před tím jsem studovala kynologickou literaturu a pečlivě zvažovala povahové a exteriérové a zdravotní vlastnosti pracovních a služebních psích plemen. A zjistila jsem,že hovawart bude tím pravým plemenem pro naši rodinu. Už v roce 2010 jsem začla zjišťovat jaké jsou možnosti a podmínky získat fenku černoznakatou u nás v republice a zjistila,že to nebude tak jednoduché. Byli jsme se také podívat na vrh 11 štěňátek v blízké chovatelské stanici z Arwenina údolí a byli jsme z tohoto plemene nadšení.

Na jaře 2011 jsem sledovala nabídky štěňátek po pracovně a výstavně úspěšných rodičích. Chtěla jsem si splnit dlouholetý sen - mít fenku s předpoklady k výstavám, k výcviku a posléze i chovu. Ale nedařilo se nám zamluvit štěňátko. Buď byly fenky již rozebrány nebo jejich exteriér se nevyvíjel žádoucím směrem, či nakrytá fenka nezabřezla. V jednom případě nám vyšlo i zamluvení fenky v chovatelské stanici Černá tečka a byli jsme se na ni osobně i podívat a složit zálohu, ale nakonec ji chovatelka před odebráním prodala. Tak jsem téhož dne sedla k počítači a na netu našla odřeknutou fenečku ELITE Katveri ze středočeské chovatelské stanice paní ing.Štěpánové - Suchomelové z Netvořic a další týden si pro ni jeli.

Po roce jsme nechali Elitku vyšetřit na dysplazii kyčelních kloubů a bohužel byl u ní diagnostikován 2. stupeň dysplazie. Jala jsem se hledat další štěňátko - fenečku, která má minimálně 3 generace prosté DKK. Za pár měsíců jsme si jeli do Liberce pro černou Dejzinku.